Dnes nerozuměls ještě příteli a ženě,
ni stromům, nad srázem jež šuměly.
To marného dne hasnul večer unaveně
a děl: Kdyby tvé oči plakat uměly.
Ty poslouchal jsi čistým hájem břízek
bystřiny jarní kypět bouřící,
však světu ještě vzdálen byls, ač všemu blízek.
Kdyby tvé srdce láskou zkvetlo hořící!
Dnes nerozuměls ještě lásce. Jednou
však porozumíš, těš se, těš.
Překypí srdce tvé, a slzy tvé se zvednou,
v nich nově vzhoří svět, dřív, než se naděješ.