Dnes bolestivé srdce mám, jak má jen milenec,
jenž kdysi dávno miloval snad v jiném žití,
a ženu, jež mu zlhostejněla nakonec
potkává zpleněnou, zestárlou, svadlé kvítí,
též ohněm zmučenou, též láskou oklamanou,
též touhou po neuskutečnitelném okrádanou.
A navždy jsem ji vzdalovat se zřel
i zacházet a ze strakatých intrik střel
já cítil jsem jen smutek zašlosti,
výjevů trochu nenávratné mladosti,
všech známých lhostejnost, jich škodolibý žvast
se tichošlapsky bezútěšně krást
až k zhnusení v tom požívačném městě
v nabídek shonu na veřejné cestě.
A já se odvlék z ní, bych nepřekážel jim
v klamání spoluvině, cigaret zřel dým,
lhát jejich pohyby, jed slůvek vybíraných,
vzezření závažné, mimiku úloh hraných,
jich vlastní kulisy, z nichž plno svítí děr,
když z rána vylezou z nich, zajdou na večer.