Tys chtěl jít cestou snadnou tak a krátkou
a šel jsi k lásce lidí dlouhou křižovatkou.
Chtěls, aby ruka ruku uchopila,
duše se vpily, srdce v souzvuk bila.
To byly dlouhé věky, srdce hledat
a spatřit srdce perutně se zvedat!
Hle, lidé na doskok se zdají přes ulice,
však cizí jsou si přec, mil na tisíce.
Jich dny se vlekou s nimi usouženy
jak popel v tváři utrýzněné ženy,
ty neomilostní, ty neprobudí
v nich božství, které také spí v jich hrudi.
Snad aspoň jednou plamen rozžhnou v žití
co věčným v nich, co v podvědomí svítí?