Vy poutníci, hlubokým stínem jdoucí
tmavého lesa! Rád jsem chodil s vámi,
hlas předřikavače když shaslý, mroucí
zněl v polí klid, lesními roklinami.
Já za vámi jsem běžel bez ustání,
až posléz korouhve lesk temnorudý
mi v lesích zmizel... Ticho válo strání,
pivoňky na vsích cestou kvetly všudy.
Viděl jsem v duchu pernikářů boudy
kdes v lese, kolotoče v stínu stromů,
zmatenou vřavu hudeb, lidí proudy!
A s pláčem já se vždycky vracel domů.