Já zalidněnu mám duši
i činy i sny...
Ty všecky věří vždy v bouří
den očistný...
Sny věřící, pobožné,
i mstivé i bezbožné
já vzývám,
v svém nitru skrývám
a jimi žiju a zpívám...
A zahřmí-li bouře
a potopa řičí,
lká proudů jek,
sta hlasů křičí,
sta postav tyčí
se ve vln vztek...
Však po bouři v slunci
kdy dravý hřmí proud:
zřím předrahé mrtvoly
v nezvěstná údolí
střemhlavě plout...
A na živu zachráněné
já slyším v chóru zpívat
a v proud, jenž se dravě kol žene,
se bez závratě dívat...