Děl dobou dnešní roztrpčený děd:
Já velkodušně skrýval cizí viny.
Já zásluhy spíš uměl vymýšlet
svých krajanů a svojí domoviny.
Já spíše zakryl jsem, kdo nebyl čist,
bych neoslabil zvučné jméno vlasti.
Však stalo se: já krysy nechal hrýzt
a chytré zloděje jsem nechal krásti.
Tak vedle něho, zachmuřenou tvář,
já poslouchal a v úsečném vzkřik’ zmatku:
Nevím, co zmůže mladý hospodář
v tom rozkradeném, rozneseném statku.