Co nesním o svobodě, prožívám,
ji jako plnost dneška. Trhám sám
i její plody ještě nezralé,
sám, jako divoch šperky, korále
a paví pera do vlasů si pletu.
Já dobyl svobody. Jí žiji. Přimknut k světu
já cítím jeho teplou kolovati krev.
Vzdálených zemí bratrský mne zdraví zpěv.
Jsem posedlý však tím a schýlen nad mapou
jsem sevřen sladkou tichou útrapou,
zem nově vyrostlou si kreslím mezi říšemi.
Tak srdce bije mi!
Neb nejvzdálenější mé vlasti slyším dech,
neznámých říček pozdravy a modrých kouřů spěch
a dítěti jak vůně nové hračky jest
mi tucha hor a obzorů a vsí a měst.