Za rána poutník přišel do kraje
cos neznámého v dálce hledaje...
Tragiku žití cítil, jeho hlad...
A přál si nacházet a rozdávat...
Hořely louky květy prostými
a hory, hory čněly za nimi...
Vše podmanit, vše přerodit v tom dnu,
několik jisker dát jen ze svých snů...
Míjely louky... Moří nespatřil...
Dech lesů vyvál, den se rozšeřil...
A v posléz bylo vše, nač vzpomínal:
několik srdcí našel a své dal...