Když stíny dlouhé s listoví se třesou
do vlhkých cest a vše spí v lázni parné,
je sladko bloudit, kam tě nohy nesou
pod modrým nebem, jež tak jednotvárné
nad krajiny se rozprostírá ztichlé.
A stromů skupiny a strání svahy
a potoky se vystřídají rychle,
i výspy černé, točící se dráhy.
Neznámou projdeš vsí, kde angrešt voní. –
Sem se zajícem střeleným jdou lovci,
a z úvozu, kam sosny větve kloní,
se v prachu vleče vlnivý řad ovcí.