Kraj smutný kolem na sta mil...
Vlci se učí s vlky výti...
Smutný, kdo se tu narodil
a smutnější, kdo chce tu žíti...
Moc hrozná, ztrnulá a zlá
tu cítí, hmatá rukou cizí...
V hloub kapes tvých až zalezla
a pak, když obere tě, zmizí...
Co chceš-li na ni, oklikou
se s vytáčkami k tobě vrací
již s prázdnou rukou, pokrytou
v špinavé glacée holdovací...
Jak chceš se vzdělej, vychovej,
ty, luzo, živ se nadějemi.
Jen na bodák mi peníz dej,
bych přitisknout tě mohla k zemi...