Zas noci červnové s tichými blesky jdou.
Jsou jasné, zamlklé, s měsíčným polosvitem,
dech trávy požaté zas táhne zahradou
a větřík dřímavý se zlehka vlní žitem.
Spí všecko, všecko spí, je tichá, zmlklá ves,
jen chřástal nad vodami zalká přerývaně.
Víc voní bez a kmín a bouřněj šumí jez
v tom tichu velikém, jež oblévá mi skráně.
Hle, měsíc veliký jak hoří nad splavem...
A kolem do kola co hvězd se zatřpytilo!
Snad kdyby štěstí šlo po dlouhých dobách sem,
by ani za noci v tmách lesů nezbloudilo.