Nač ještě čekat? Nad troskami,
nad nevtěleným každým snem?
Jen oné černé písni důvěřuji,
jež zoufaleji roste v nitru mém,
v něm výčitky zní lásky nezkojené,
marného snění bouře neztišené,
hřmí mužství mocně dojaté,
perutě jeho marně rozpjaté!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.