Co zmůžeš teď, když nechals uzrát zlo?
A když tvou vinou a tvým mlčením
se uzákonilo a rozlezlo?
Teď zlo je tu. A vyrovnej se s ním.
Kdo pobuřuje, tomu jazyk rvát
střízlivý bude byrokrat.
Však tomu, blesk kdo zná a tnutí v ráz,
ten zvítězí a probije se včas.
A blesku porozuměno je líp,
než buřiči, jenž chycen pochopem.
Než plná ústa břitký zmůže vtip,
pravého smyslu podkopem.
Než dlouhé kázání, očistný smích,
jejž pochop ocení až po rocích.
Když vše je v rozkladu, čemu chtěl by smysl dát,
co hlídal žárlivě, co nemoh’ uhlídat.
Co svobodu ti oklešťovalo,
co čistých studní zřídla otravovalo,
co přítomnost tvou vyznít dalo hluše
zapřením slavných dnů, z nichž rostla duše.
A co tvůj rod a co tví mrtví snili,
když za živé a život jich se bili?
Ty po tom všem jsi nechal rozbujet se zlo.
Jsi rdoušen. Zbabělostí tvou se rozlezlo.