Ti pojednou zbohatlí loupeží nebo dědictvím,
neb aspoň myšlenkami po velkém rozdílení,
jsou hazardníci, jichž ruce potem spravedlivých
se nikdy nepotily.
A s rozkoší pitomečků v rozhazovačné chvíli
i v mumraji žití když promarní nepočítané jmění,
jim bývá zas těžko klesnout zpět,
a v jedné úrovni octnout se nahým se žebrákem.
Tys jídal ze stříbrných mis.
Tys obrazy koupil, kde předmět jich zhloupnul
i barva i světlo,
ty knihy jsi koupil, jež objevily se brakem,
tím něčím, co přešlo, co dávno kvetlo,
co včera bylo a není dnes.
Sta pokladů vyšeptalých za sebou viz.
Už dnes
po nich nezaštěkne pes.
Uč stále se býti šťastným se žebráky zas,
i před hliněnou mísou, drahý jen jeden obraz měj,
ten nikomu nevydej a k srdci tiskni jej,
a nejmilovanějších z knih si podrž, knihu krás –
leč nepřej si bohatství – mohlo by tě zmařit.
Vkus zbohatlíků neuměl nikdy žít!
Má hromady všeho, má brak,
jenž oslepí smysly, sluch a zrak –
však neumí s pravdou, krásou, se ctí hospodařit.