Dělníku slova, krásy ciselére,
kováři pravdy, malým vděkem placený,
zda brzy zanikneš, tvé stopy ztraceny,
neb obnovíš se v mladé kráse steré?
Umění dávné v rakvi odnášejí,
však nové žvatlá, cinká řehtačkou
a brouká, s matkou svojí světačkou
se toulá celým světem nejraději.
A v řvoucích velkoměstech narozeno,
kdes proletářsky před práh pohozeno
se vyklubává, srdcem sejmout hřích
i minulých i přítomných i budoucích
a v šťastném slunci, v plavbě dnů, jich víru
plout s dobrým člověkem. Kam? K bratrskému míru?