Bože velký, Bože slavný, Bože Bohů,
Bože světců, lichometníků a vrahů!
Často chmurně zamyšlen na srázech skal a na pomoří
když stojíš nad městy a nad stožáry lodí, nad vrcholy stromů
vše slyšíš! kterak země zpívá píseň nádhery své věčné,
když v jiskrách slunce tančí nad propastmi věků
s tou věčně ženskou svojí touhou:
jako páv svá péra rozestírat,
aby její duhy ku tvé chvále opěvali básníci,
aby z jejích potoků bramíni pili děkujíce tvé slávě,
aby z jejích plodů přesytili se denně přesycení...
Tak mnoho ubohého, tak mnoho podlého
ty slýcháš od všech, kteří mají stále v ústech Tebe.
Od všech, kteří rdousí zákonem síly
ty nejbídnější a ty hladové,
a ušlapavše k této Zemi člověka,
učinili zbytečným Boha.