Pod kouři nevidět obzoru, den se rozednívá,
bolestně mlčí dálka a les si zpívá.
Vrcholky stromů právě se pomodlily
modlitbou tichou v ranní, bezlidné té chvíli.
Mlčí všecko. Ční kopec a na něm kaple jako svíce
na místě, kde před věky stávala šibenice,
lesů kde pán byl umučen, propleten v kole,
a kde diváci stálí v půlkruhu dole
a kde s oře, tam dobrý jich král zřel na popravu,
lancknechty s kopími převyšoval o dobrou hlavu.
Lesy se modlí. A nezapomínající,
hluboké lesy se stále dívají, tesklivě snící.
První je máj. A květin dech pod stromy ještě bolí,
lesů kde pán byl popraven nejvyšším na vrcholi.