S hor jde Noc, hvězdnatá paní a bílá,
v krajkové šíři se rozchumelila.
Přišla až k domu, v městě kde dlím,
zjiskřena svítáním pobledlým.
Úlevu z tichých koutů nesu.
Pozdravy z hor a hlubokých lesů.
Pod sněhem chalup oddýchání,
hřbitovů dlouhé, předlouhé spaní.
Ruky stisk od mužů, od žen vzkaz;
na vzpomínání že nastal teď čas –
Od mužů věrnost k poslednímu dechu.
Od žen zváženou láskou k živým i mrtvým těchu.
Bílá žena pospíchá chumelicí
blesky zpráv tančí a zpívá na ulici.
Veselá bdělost po ní zbyla,
čerstvým chladem, hor výškami zpilá.
Slyšíte dětí výskot, vylétlých střemhlavě
ze saní do sněhu po čtyřech, po hlavě?