Svítá nad krajinou
v bílých jarních dnech.
A my vlastní vinou
hynem v osidlech.
V středu loupežníků
každý okraden
s kletbou na jazyku
čeká příští den.
Uměli nás obři
pevně přikovat,
mocní, chytří, dobří,
do skonání snad.
Obři Kyklopové,
Sny a Osudy.
Lži a Pravdy nové,
klamů obludy.
Vzdor nám vzali, něhu,
sřízli dravčí spár,
na zjevení břehu
shasli ohňů žár.
Zámky pobořila
černých rukou sta,
Medusa se vpila
naše na ústa.
Svítá nad obzorem,
lesy kouří mhou.
Kam jít s mrtvým vzdorem,
s něhou ubitou?