Muž zemřel. A s vdovou veselou
jsme šampanisovali.
A o její lásku přesmělou
jsme soupeřili, se rvali.
U okna v robě zelené
hrající do fialova,
přes prsty naše ztřeštěné
jak dravčík vějířem klová.
Tu povzbuzuje, tu vyčkává.
Cítíme poprsí
se nížit k tomu, kdo vyhrává,
kdo štěstí se doprosí.
Však ten, jenž žárlí, prohrává.
I ten, jenž po jmění touží.
Zář v oku, jasná a modravá
se v úžasné zklamání dlouží.
Jen lhostejný k ní, ten veselý,
měl štěstí v hazardní pěsti.
To jeho prsty se nechvěly
ni srdce od bolesti.