Srdce žen jak rozkvétala,
Ruka k nim se vztahovala.
Zarostlá a žilovitá,
zmozolená, prací zrytá.
Otrok mozku, stavím, kuji.
Tebe, srdce, potřebuji.
Utrženo náhle, prudce,
jak v té černé voní ruce.
Okouzleno brutálností,
smyslů hrou a žárlivostí,
srdce už se neubrání.
Jak v té horké leží dlani.
Zvyklo si již ustrašeno,
láskáno a pohlazeno.
Zvyklo, i když prázdno v hrudi,
když jak led ta ruka studí.
Často krutou bolest sneslo,
často povstalo, by kleslo.
Zvyklo, i když z ruky padlo,
krvácelo, u noh zvadlo.
Zvyklo prosit zakřiknuté,
nevšímnuté, ušlápnuté:
Ruko, ruko, buď mi věrná,
láska má je bezeměrná.
Mlčí ruka... Tísní stěny.
U cest kvetou jiné ženy.