Jen jeden zhýčkán, bohatý
vylétne z chladných hor,
ten, na nějž celý život svůj
se shrbený dřel tvor
a stavů věčně žalující rozhovor.
Ten jeden od svých dětských let
křtěn vzduchem ciziny
stává se lidu tribunem,
odlišný, jediný, –
ostatní jsou jen horská klec, v své jatá vidiny.
Ostatní drobných políček
jsou nízká úroda,
nepřebraného máku hrst,
jejž třídí náhoda,
svou tvrdou pravicí nejchudší jsou z národa.
To hor je trpké ovoce,
jež dlouho nezraje,
tu prapor ducha usíná,
odbojně nevlaje,
neb život těžký je, zem horská přísná je.
A mezi slavným jedincem
a množstvím bez jména
je celá propast životů
vyžitých, jinak stvořená
a mnohdy ani travička tam nevypučí zelená.