Přes louky jesení žluté,
vichřicí bouřlivou rozvanuté
volal jsem za ženou jednou
se srdcem horkým a s duší lednou...
Nocí se stopy leskly...
oči se výsměšné bleskly...
Města mi děla: tu dlela
a jiné v své náruči měla...
A samoty řekly: tu stála...
Tu v pláči vysedala,...
ta se srdcem horkým a s duší lednou...
A také si vzpomněla jednou...