Ať hnu se kam chci v zemi své,
je trudno, mrazno k předu jíti,
to prázdno kolem duši rve,
to prázdno chce tě zadusiti.
Ty podlost, hanbu, zradu zříš,
však nějak si již zvykáš tomu,
a v tón-li pravdy udeříš,
on nemá znít a bouřit komu.
Neb kolem tichošlápků sbor
své ustrašené ruce spíná,
tvůj mocný okřikuje vzdor
a podkopy tvé uhasíná.
Však já se nikdy nepoddám,
co prodajná mi, zištná chátra!
I kdyby to byl bratr sám,
já rozšlápnu i svého bratra!