Temně zdvihají se lesy
ze stříbrně sivých par.
Mlčením kraj zdá se stár.
Noc jde blízká pod nebesy.
Obzor ostřejší a sušší
podzimního večera.
Silna je tvá důvěra?
Proč tvé srdce tolik buší?
Tma se krajem prokládá.
V ruce chvátím hlavu tvou,
tvou, však moji, jedinou.
V tmy se všecko propadá.