A metelice skryla stráň a les,
vločky se nocí mraznou sunou, sunou.
Pojď, zahraj motiv z Beethovena dnes,
jenž jarní noc by připomenul s lunou.
Do koutů píle večer stín a šeř.
I na tvé řasy, na tvé rámě, vlasy.
Kdybys jen chtěla, probudí se, věř,
ty dávno zapomenuté zas časy.
Ne, promluv, nehrej... Šeřící se tmou
se v teplých slovech smysl jara skrývá.
Ba zdá se již, jak nad zemí snem zalitou
kdes v nedohlednu první skříván zpívá.