Aby tak přišla radost klidná, naivní, udivená...
Uvažujme a otevřme potřísněná blátem okna,
svátek duše nastává, ticho, vyzařované jitrem.
Neb aby přišla radost jako večery před svátkem
když stromy v květu zamilují se do měsíčního světla,
a když očištěné prahy se lesknou pod hvězdami...
A široká a volná melodie odpuštění a smíření
aby zabloudila všemi otevřenými okny
bouřícími zvony, hosannah, hosannah, svátkem duše.
Pozdvižená křídla, lehká, průsvitná, utkaná z hebkých tkaniv
zlata, červce, modrých odstínů neznámých končin, –
aby tak přišla radost, klidná, naivní, udivená.