A z rodu dravců si vzpomínám
rozletů po horách...
Já dívám se na myší nárůdek
v národních špižírnách.
Na generaci, jež maličká
bez křídel, bez drápů
tancuje lidem k radosti
před hejnem otrapů,
na generaci, jež otročí,
bič vládní v mase svém,
vyteklé oči pod obočí
upřené v nejistou zem...
na generaci, jež propásla
svou tvůrčí hodinu,
bez radostí teď, bez bolestí,
bez tvůrčích odstínů...