Kraj zamhlil se – Jen v nekonečnu kdesi
kříž osamělý trčí v houští stromů
a v dálce někde tmavějí se lesy
a svítí okna ozářených domů –
Jdeš alejí – Tak tichá je a dlouhá –
a bez zvuku a bez skřípotu saní –
jen koleje, jak dvojí stejná touha
jdou za sblížením, marně – bez ustání. – –
A toužíš ujít tísni na té cestě
a toužíš zahnat zvukem svoje žaly
a těšíš se, jak slyšíš zvony v městě,
ač víš, jen k hranám že je rozhoupali – –