Žili jsme noci a jaké noci!
Šílené touhou po ránu.
Žili jsme dny tak unavené,
že už jsme zatoužili spát.
V orgiích zvuků, v hrůzách ticha,
v orgiích lásky i nenávisti,
které nám na cestu sypalo žití,
rostlo nám mládí.
Bez přátel šli jsme, nač je míti!
majíce úsměv pro okolí.
Duše má, žili jsme dny a noci.
Zdály se být ty poslední –
Přešly a padly nám do vzpomínek. –
Žili jsme s úsměvem, ó, my „šťastní“.
Kdo pak ví o nás, že jsme už v srdci –
nosili po léta smrt.