Vztekem jsem kousnul ve své rty,
ty’s byla vzteku příčinou.
Jedová slova stihla rty,
zjitřené rty mé jsou.
Nemohu líbat, ni se smát,
do světa hledím zamračen.
Bolí mne, když se zkusím smát –
Zbývá mi zloba jen.
A přece v duši není msty.
Nemohu chtít se tobě mstít.
Ani rty choré nechtí msty,
s úsměvem chtěl bych jít.
Není už vzteku v srdci mém,
není už jedu v slovech mých –
Radost jen není v srdci mém,
radost a smích a smích a smích.