Zapadly mnohé, které znal jsem z žen,
jmenovat je – už neumím.
Tak jenom někdy, když jsem samoten,
o mnohých vzácných očích sním.
Výkřiky chytám, šepot sladkých slov,
výčitky čítám, piji žal.
Jaký to býval někdy vzácný kov,
kterým jsem lásku platíval!
Sevřené rty i otevřené zas.
Strhané oči – nevinné!
Neštěstím byl jsem velmi mnohým as,
štěstím snad ani jediné.