Den celý jsi mi otrávila.
Prch’ líně, jako voda shnilá
se paří v podzim z kalužin.
A všecku lásku, již jsem nes ti,
a kterou jsem chtěl vidět kvésti,
tu vytrhl jsem jako blín.
Už ničím nebudeš mi zítra,
ač věřím, že jsi dosti chytrá,
bys vlákati mne dovedla.
Ah – jak to nudné, teď už zívám,
jak v mysli ve tvou tvář se dívám,
tak vychladla a pobledla.