Pojď, rusalko, se koupat na pobřeží!
Tak sladce zvučí o břeh vlny tam
a v jejich loktech tak se měkce leží,
že jedinec je příliš zadumán.
Zře v dáli hory, slunce klesající,
mdlou souhru barev na hřebenech vln,
obrostlý balvan o samotě snící –
je jedinec až příliš touhy pln.
To vše je příliš pro jediné štěstí.
Pojď se mnou, drahá, na pobřeží snít,
tam dumnou vodou necháme se nésti
dál od břehu po zmírající svit.