Jdou volci s pole unaveni.
Jich oko teskné je a mdlé,
a z huby se jim slina pění –
Toť tvory – Hle!
Jim celý den je dobou k práci
a jedí jen, by sílil sval
a prací jídlo stokrát vrací – –
Oč menší král!
A krev se jim kdy sotva zpění,
jak filosof jsou klidni, hle!
a přimhuřují unaveni
své oko mdlé – –