Už pavouk Noc si rozpředl své sítě
a někde čeká ukryt zrakům Tvojím.
Jdeš – netušíš – a náhle polapí Tě!
(Já se těch hodin vždycky tolik bojím...)
Své pavučiny do tváře Ti hodí
a Myšlenky Tvé všecky do nich lapí. –
Jdeš – nevíš kam – vrak roztřískaných lodí –
mnich v cizích chodbách zahalený kápí.
A cítíš hrůzu na svou hlavu střísat
a trháš sebou – moucha zachycená! –
vždyť víš už předem: budeš zdlouha vyssát –
už cítíš bolest – – Ne, to nemá jména.