A kolem tma –
vše tone v ní a všude její drápy:
já vidím ji, jak z kouta sem se šklebí
a hledí na mne umrlčím svým okem,
svým okem tajuplně lesklým,
a duch můj jako zvíře polapené
se třese, krčí se a úpí
a vzdychá
a šílí jako živý pohřbený...
A kolem tma –
vše tone v ní a všude její drápy:
duch samoty si zpívá svoje žalmy,
své žalmy táhlé, odvěké a věčné,
své žalmy bídy, zoufalství a kletby...
A kolem tma –
vše tone v ní a všude její drápy:
duch samoty v ní zpívá svoje žalmy.