Už léta pálí na mé duši.
Tak dávno již jsem neplakal –
ač když se moje oči smály,
jsem v srdci nosil pláč a žal.
Ne slzy štěstí. Ty jen zřídka
zrak roztoužený zarosí
a když – tak mizí zase náhle,
jak třpytná vláha za rosy.
Oh, moje slzy utajené,
jak v podzim vláha jsou jen as –
tu slunce pije, země ssaje
a přec ji ještě stihne mráz.