Má Neznámá, jež nemáš jména,
jež bylo by lze vyslovit,
tak toužím nyní tvoje líce
z dnů příštích duchem vylovit.
Svou melodii zádumčivou,
jíž málem bych se rozslzel,
tam v háji slavík lká a pláče –
jenž tolikrát mne omrzel.
Ty, která na mne čekáš možná
a o mně neznámém snad sníš –
Ty přijmi teď můj pozdrav z dáli,
než do očí mi popatříš.