Procit jsem ráno, hlédnul v les,
připomněl milá jména –
najednou zvětřil jsem: – Tudy dnes
před chvílí proběhla žena.
Taková mdloba mne chopila,
při níž se protáhne tělo,
kdy zívne hlava opilá,
ač se jí zakousnout chtělo.
Kdo to byl? Tvář a pohled – ach!
Nic nevím. Cítím dech ženy.
Cítím dech její jen ve stopách
vášní až přesycený.