Kdys blanitou svou perutí
se nesl zvolna nad krajinou,
jež byla v líném nehnutí
a měla stafáž zcela jinou.
To je už dávno. Žhavá zem
těch obrů na tisíce měla,
a když jen jeden přelít něm,
sta tvorů hrůzou kameněla.
Jak je to smutné, k pláči – ach!
Teď jeho kosti leží v smetí,
a on jen straší v pohádkách –
a ještě – jenom malé děti!