Šel na poušť a tím pěkné věci viděl,
a o mnohém tam také rozjímal – –
Za původ svůj se ovšem brzy styděl.
Jak mnohý jiný též to udělal...
Však nové věci přines do století,
v něž hodit ho si osud usmyslil.
Teď bohužel je hříčkou malých dětí –
a starým se již také znechutil.
A co mu nutno nejvíc vytýkati
při životu, jejž v zadumání žil:
Že nedovedl v poušti sám vždy státi –
a že se potom odtud navrátil.