S rozpjatou náručí, se rtoma spráhlýma,
v předtuše rozkoší, unaven touhou,
vysílen čekáním, klesal jsem mdlobou
unaven, umořen.
A ty’s se zjevila tak jako myšlénka
tiše a neslyšně, bez hluku, bez šumu,
bez těla, bez vášní, výron jen duše mé
plachý zjev trpkých chvil.
Kde moje vášně? Ach, všecky již uprchly.
Kde moje mdloba? Tvá ruka ji shladila.
Panenská, nadzemská, vonná a zázračná
ruka tvá bělostná.