V sloup kouře svoje touhy zaháním
(Vzduch večerní je cítit krajem vát)
a chvíli myslím, chvíli zase sním
a Smutek hladím, jenž mi v duši pad.
Vzduch večerní je cítit krajem vát.
Můj cit se v duši utajeně chví,
když Smutek hladím, jenž v ni náhle pad
a vše chci zvědět, co jen věky zví.
Můj cit se v duši utajeně chví –
a hledá východ z temna příštích let.
Chci všecko vědět, co jen věky zví.
Však zaniká tu v mlze celý svět.
Oh, hledat východ z temna příštích let!
Já v kouř své touhy napřed zaháním...
Jak zaniká mi v mlhách celý svět –
Tak chvíli myslím a zas chvíli sním.