Se smíchem se budím, veselí pln vstávám,
na rtech zní mi zpěvy dávno nepěné –
S takou žízní k činům do práce se dávám,
že se k rozkoši víc jiný nežene.
Ze slunce mám radost, vidím úsměv cizí
v tvářích, jež jsem dříve vůbec neviděl,
trud se z duše ztrácí, tíseň srdce mizí,
jakbych býval splnil všecko, co jsem chtěl.
Dýchám volně znova, otvírám své pěsti,
ze života radost co je, – teprv vím.
Nevím proč. A právě proto snad to štěstí –
původ radosti mé má být tajemstvím.