Dnes měsíc v mracích skryt se zubil na mne – vím!
vždyť stromy byly plny toho jeho smíchu
a šelest listů nes' se z větví ku větvím,
až někde dole pošel v dusném tichu.
A noční pták, jenž přelít, teskně zakřičel,
a žáby kvákaly, a pes se tolik vztekal!
Mně zoufalství žár v duše jádru zahořel,
a já se na něm pomalounku spékal.
Ta mrcha měsíc se svým bledým odstínem,
a šumot večera a sprosté zvířat skřeky
mně připomněly, co zde jenom jsem,
a jak jsem slabý jen a jak jsem měkký!