Táhlé pruhy lučin krví zarděly se.
Tlumy poupat v trávě vzeply hlavy žluté.
A v mé duši ještě všude stráně lysé,
bolem vysušené, záštím sežehnuté –
Procházím se lesem, plaším zvěř svým krokem,
směji se tak teskně v temnu lesních samot,
v hladi lesklé shlížím tvář svou nad potokem,
jak ji zděsil náhle vlastní nohy šramot.