Duše má – to maják na pobřeží.
Plavci na něm světlo zapálili – –
(Proč? a komu? Na tom nezáleží!)
a pak šli – (Kam? To ví sám Bůh milý.)
Kolem plno nočních můr se hnalo,
pálily tam zbytečně svá křídla,
ve vlny pak houf jich popadalo,
než z nich která úplně mne shlídla.
A teď pirát Čas mne uhasíná.
Vlny budou bouřit po skaliskách –
Škoda. Ale nebude má vina,
až tu koráb popluje kdys v třískách.