Své péro vzal jsem s nechutí a nudou,
vždyť co chci psát? Tak připadám si asi
jak námořník, jenž kapitánu hlásí,
že snědeno vše. Co teď jísti budou?
Ta spousta vody, jež se v dálku vlní,
to lůno bohaté tak na poklady –
co vše to jim? Jim hlavu hrůza plní,
že při tom všem předc všichni zemrou hlady.
Zem daleko, a hlad se z dálky hlásí,
a voda ponurá se válí s nudou – –
Jak bude zítra? Jak tu pojdou asi?
A kosti jejich kde as ležet budou?