Zvony, naše zvony,
jak tak slavně zníte,
přes luhy a lány
když se rozzvučíte!
Kovovými hlasy,
pospolu a samy: –
jak to naše srdce
v jedno zvučí s vámi!
Vesele když k nebi
slyšíme vás zněti,
všechna naše radost
s vámi vzhůru letí.
A když zazní hranou
vaše hudba lkavá,
všechno naše hoře
v ní se vyplakává.
A když dozníváte
s věže naší vísky,
nepoznaný světem
Bůh je nám tak blízký.